Koronavir SARS-CoV-2 a onemocnění COVID-19

Motto: Osobní svoboda je víc, než život - život bez osobní svobody nemá smysl

Nalezl jsem text, který je plně v souladu s myšlenkami a analýzami, které zde rozvíjím od jara 2020: Advokátka Candigliota: Prymula mi vyhrožoval. Znám ho. Svůj covid jsem řešila jednoduše.

Občanská iniciativa ve věci návrh zákona o očkování proti Covid-19 ze dne 30.11.2020 proběhla jako otevřený dopis poslancům Poslanecké sněmovně ČR, který obsahoval následující přílohu (obsahuje rozbor problematiky vakcinace). V rámci jednání PSP ČR v tomto smyslu předložili poslanci za SPD pozměňovací návrh zákona k očkování proti COVID-19, sněmovna však tento pozměňovací návrh nepřijala!

Petice Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize

Základní poznatky a východiska týkající se epidemie koronaviru SARS-CoV-2 lze shrnout v následujících bodech:

• Virus je silně nakažlivý.
• Mezi nákazou a projevem onemocnění může být prodleva až cca 14 dnů, v infekční době již může osoba virus vylučovat bez jakýchkoli příznaků.
• Pro mnoho osob je infekce bezpříznaková nebo vyvolává banální až mírné onemocnění, to se týká celkem cca 80% infikovaných.
• Závažný až letální průběh může mít onemocnění u méně jak 1% infikovaných. Vypočtená smrtnost v ČR okolo 1,8% je nadhodnocená, protože počet infikovaných je ve skutečnosti neznámý, pravděpodobně je mnohem vyšší. Úmrtí je převážně spojeno s výraznými komorbiditami a/nebo ve výrazně vysokém věku, jak ukazuje i studie Čapková et al. (2021) z JIP VFN Praha.
• Nejvíce ohroženy jsou osoby v pokročilém věku a/nebo s jiným onemocněním, u nichž je pravděpodobnost brzkého úmrtí i bez této infekce zvýšená.
• Virus není možné z populace trvale a úplně eradikovat!
• Čím silněji se budeme snažit o snížení výskytu onemocnění, tím budou negativní ekonomické následky výraznější. To ve svém důsledku povede i k omezení financí pro zdravotnictví. Současně to naruší sociální strukturu společnosti.
• Jakkoli dlouho se budou restriktivní opatření uplatňovat, po jejich uvolnění dojde k dalšímu či novému šíření epidemie.
• Mnohem silnějším vlivem pro rozvoj epidemie je roční období a počasí, nežli politická rozhodnutí a společenská omezení.

Dříve, nežli se problematikou začneme zabývat podrobněji, je možné ukázat dva základní obrázky - vývoj počtu evidovaných úmrtí v souvislosti s infekcí SARS-CoV-2 v některých zemích a vývoj smrtnosti v ČR (oba parametry byly počítány shodně s dokumentem Počátek onemocnění COVID-19 v ČR; data k 14.2.2022). Zvláště druhý obrázek je zajímavý: Vakcinace probíhá v ČR od začátku roku 2021 a přitom v roce 2021 až do začátku prosince se prakticky nemění smrtnost, ta se pohybuje okolo 1,8% (přesněji, došlo k poklesu z 1,88 na 1,79 %). Není tedy pravda, že vakcinace podstatně snižuje pravděpodobnost úmrtí na COVID-19. Výrazný postupný pokles smrtnosti od prosince 2021 lze vysvětlit převládnutím varianty viru omikron.

Těmto postulátům se již přibližuje doporučení ECDC ze dne 18. 10. 2021 (Nové pokyny pro rutinní sledování výskytu onemocnění COVID-19), kde je doporučován postup vůči COVID-19 na úrovni běžných chřipkových onemocnění (v češtině). Otázkou je, kdy toto doporučení chce aplikovat česká vláda.

Od počátku šíření koronaviru SARS-CoV-2 v Evropě i ve světě je čím dál tím více zřejmé, že se jedná v první řadě o politický problém, nikoli o problém zdravotní. Již od počátku byl mezi obyvatelstvem vyvoláván strach a to jak sdělovacími prostředky, tak vládními představiteli. Média problematiku uchopila s tím, že po dlouhé době mají své téma, na němž mohou vydělat. Velká část zdravotnických odborníků ihned začala nastupující epidemie zneužívat proto, aby poukázala na svoji důležitost (třeba obor epidemiologie a hygiena byl v nedávné minulosti vcelku redukován), u mnohých se projevila takříkajíc fachidiocie. Paniku se mezi velkou částí obyvatel podařilo vyvolat. Političtí představitelé za takové situace si nedovolili nic nedělat, protože existovalo nebezpečí, že při nečinnosti by mohli být poháněni k zodpovědnosti, jejich politická opozice by situaci mohla zneužít. Proto se v podstatě jednotlivé strany předháněly v tom, kdo navrhne "účinnější opatření pro ochranu zdraví lidu". Nikdo nehleděl na skutečná čísla a jejich správnou interpretaci (Příklad: V jarních měsících se v některých zemích v souvislosti s epidemií SARS-CoV-2 signifikantně zvýšila úmrtnost, bylo to však pouze v těch zemích, kde se i v minulých letech úmrtnost zvyšovala [například v důsledku chřipkové epidemie]). Zdá se, že zvýšení počtu úmrtí bude následováno relativně delším obdobím po odeznění epidemie, kdy bude počet úmrtí naopak nižší, nežli je dlouhodobý průměr.), přestože se všichni zaštiťovali právě statistikami. Postupně kauza COVID začala žít svým vlastním životem a pod boj s virem se dál schovávají všelijaká další rozhodnutí. Pro politika, který by nyní připustil, že dřívější rozhodnutí byla chyba, by se jednalo o konec kariéry, možná by byl obviněn z ohrožení ekonomických zájmů státu, případně z ohrožení zdraví lidu. Dokonce ani nyní (prosinec 2020) neexistuje země, kde by nemoc COVID-19 byla skutečným zdravotním problémem. Problémem může být nevalný stav zdravotnictví v některé zemi, ale nikoli choroba jako taková. Závažnost choroby je potřeba srovnávat s chorobami jinými - malárie, tuberkulóza, krvácivé horečky a jiné. Již od začátku března 2020 jsem se tedy rozhodl využít stránky IDS pro šíření informací, které považuji za relevantní.

Závěr září 2020 (obdobné s několikadenním zpožděním platilo i pro rok 2021) byl charakteristický zvyšováním dynamiky šíření infekce SARS-CoV-2 nejen v ČR, ale v celé Evropě. Počet úmrtí na nemoc COVID-19 je však stále nízká ve srovnání s běžnou úmrtností. Přestože se denní počet identifikovaných nakažených osob pohybuje okolo 2 tisíc, stále vzálená doba, kdy může dojít k takovému promoření populace, aby spontánně došlo o omezení šíření epidemie. Po tak dlouhou dobu nelze omezovat ekonomické aktivity a život společnosti bez toho, aby to vyvolalo extrémní ekonomický propad, tedy i propad zdrojů využitelných ve zdravotnictví. Existuje i nebezpečí rozvratu společenských struktur, které může vyplývat z odporu velké části obyvatel proti zaváděným opatřením. Jediným možným rozumným přístupem je vnímat onemocnění COVID-19 jako běžné onemocnění s nímž se nebojuje, ale které se léčí podle možností medicínské vědy. Potřebné je aplikovat postup vyplývající z následujících bodů:

• Uklidnit obyvatelstvo a předávat mu úplné a pravdivé, nezavádějící informace. Místo řádné informovanosti obyvatel se Ministerstvo zdravotnictví snaží diskreditovat držitele jiných názorů - zde můžeme uvést, že na svých stránkách uvádí jako dezinformátora Prof. MUDr. Jiřího Berana, CSc. (ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové od roku 2001, vedoucí jedné subkatedry Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví). I to snad má být osoba, která se vyjadřuje k něčemu, čemu nerozumí?
• Zajistit dostatečné množství nemocničních lůžek včetně potřebného vybavení. Umožnit velmi rychlý přesun personálu, především lékařů a sester mezi institucemi a odděleními. Tato činnost byla dosud zanedbána.
• Zamezit zbytné hospitalizaci pacientů s COVID-19. Sociální pobytové ústavy pro seniory je vhodné vybavit zařízením pro poskytování podpůrné oxygenterapie.
• Testování přítomnosti viru provádět pouze v případech, kdy výsledek je důležitý z medicínského hlediska. Tím se uvolní zdravotnické i laboratorní kapacity, uvolní se finanční prostředky, které bude možno věnovat vlastní léčbě.
• Trasování zásadně omezit pouze tak, aby bylo podchyceno šíření onemocnění v potenciálně zvýšeně zranitelné části populace. Současně však vyvinout a zpřístupnit nástroje sebetrasování tak, aby každý infikovaný mohl snadno a rychle informovat osoby, které mohl infikovat. Tím se zásadně sníží personální náročnost systému i jeho nákladnost. Současně se zvýší i ochota nemocných, infikovaných a potenciálně infikovaných sdílet informace o vzájemném kontaktu.
• Neomezovat péči o jiné pacienty.
• Z hlediska dlouhodobého je podstatná léčba pacientů s chronickým onemocněním tak, aby došlo ke kompenzaci jejich základního onemocnění (jedná se zvláště o metabolický syndrom, diabetes mellitus, hypertenze, onemocnění plic).
• Nevydávat ekonomické a společenské zákazy, ale pouze doporučení, která budou dobře zdůvodněna. To se ukazuje i v dalších etapách vývoje epidemie v prvním čtvrtletí 2021, kdy byla vypracována studie Vyhodnocení efektivity plošných restriktivních vládních opatření v reakci na pandemii COVID-19 v České republice (Ševčík et al. 2021). O neefektivitě plošných opatření hovoří i srovnání rozvoje epidemie ve státech s různým přístupem (například ČR - Švédsko a Florida - Kalifornie).
• Opatření nelze zdůvodnit tak, že jsou zaváděna na přechodnou dobu, než bude k dispozici vakcína. Skutečně účinná a bezpečná vakcína může i nemusí vzniknout. Pokud nějaká vakcína bude aplikována dříve, než za minimálně 5 let rozsáhlého zkoušení, není plně zajištěna její bezpečnost - existuje například možnost aktivace zhoubného bujení, které se může objevit až po několika letech od aplikace vakcíny. Toho si je velká část obyvatel (snad) vědoma a proto bude aplikaci takové vakcíny odmítat. Kolektivní imunizace tedy tímto způsobem nevznikne a epidemie se zřejmě bude moci šířit dál. Současné vakcíny je vhodné podávat osobám, u nichž je pravděpodobnost přežití následujících 5 let nízká - takovým osobám zřejmě nemohou uškodit, ale naopak mohou výrazně pomoci.

Americký historik Robert Paxton definoval termín fašismus a následně doplnil seznam idejí či emocí, "mobilizačních vášní", jež fašisty motivují. Fašisté podle něho cítí, že

• je zde drtivá krize, neřešitelná tradičním způsobem - v současnosti se můžeme opřít o epidemii SARS-CoV-2; povinnosti vůči skupině, k níž člověk patří, jsou nadřazeny všemu ostatnímu - vládní garnitura se opírá o "potřebu" ochránit ohrožené (staré a nemocné) spoluobčany; tato skupina je obětí, což ospravedlňuje jakýkoli postup proti jejím nepřátelům;
• skupinu ohrožuje individualistický liberalismus (kdo se nechce přizpůsobit, je nezodpovědný), třídní konflikty i vliv cizáků (je potřeba omezit přeshraniční styk, přestože epidemie probíhá na obou stranách hranice);
• skupinu je nutno více sjednotit, třeba i násilím;
• situace vyžaduje, aby se moci ujali přirození vůdcové v čele s národním vůdcem, ztělesňujícím historický úděl skupiny;
• vůdcovy instinkty jsou nadřazeny nad abstraktním rozumem (bylo provedeno mnoho analýz, které popírají efekt současných drastických opatření, ale nebere se na ně ohled);
• je správné nasadit ve prospěch skupiny vůli a násilí (nevadí omezení osobních práv zaručených ústavou);
• vyvolená skupina (nyní zdravotníci) má právo vládnout bez omezení ostatním lidem, má právo rozhodovat na základě kritérií zdatnosti skupiny v darwinistickém boji o přežití zdatnějších.

Je tedy zcela zřejmé, že bez pochybností můžeme současnou situaci nazvat korona-fašismem. Další historická paralela dovoluje srovnání současnosti s násilným převzetím moci komunisty v únoru 1948: také tehdy existovala krizová situace (daná koncem 2. světové války), strach obyvatel z budoucnosti byl umocňován soustavným mediálním tlakem, část obyvatel byla označována za ohroženou, čímž takto vytvářené dvě skupiny obyvatel byly stavěny proti sobě.

K vlivu očkování na průběh epidemie:Obecně lze předpokládat, že vakcinace sníží vnímavost populace k viru a že nakažení lépe zvládnou případnou infekci. Je potřeba se však podívat na reálná data. Za patnáctidenní interval 10. až 24. 10. 2021 byla v ČR nákaza odhalena u 32189 osob, z čehož očkováno bylo 24,8 % (při přibližně šedesátiprocentní proočkovanosti dospělé populace [ke dni 26.9., tedy více jak 14 dnů před datem nákazy těchto infikovaných, bylo plně očkováno 5 942 570 osob podle webu ockovani.opendatalab.cz], přičemž počet infikovaných zahrnuje i děti, které se dosud neočkují). To nelze vykládat tak, že infikovaní jsou především neočkovaní. Zvláště je nutné si uvědomit, že osoba po vakcinaci je výrazně méně testována, takže potenciální infekce u ní může být zjištěna pouze výjimečně. Vakcinace tedy podle výše napsaného nemá ani padesátiprocentní účinnost. Druhá skutečnost vychází ztoho, že smrtnost se v průběhu roku 2021 drží stále okolo hodnoty 1,8 %, za poslední půlrok, kdy se již měl projevit vliv vakcinace, došlo k zanedbatelné změně smrtnosti, k poklesu o cca 2 setiny procenta. Ve všech datech tedy něco nehraje. Celkový závěr je překvapivý - vakcinace pouze mírně sníží pravděpodobnost infekce SARS-CoV-2, ale prakticky vůbec nezmění smrtnost!

Strašení možností šíření mutací viru je v současnosti neopodstatněné. Nyní je jako údajně nejnebezpečnější uváděna varianta delta (indická). Nebezpečnost lze nejlépe srovnat na základě hodnot smrtnosti. K 21.6.2021 byla smrtnost ve vybraných zemích následující: ČR 1,84, Německo 2,69, Velká Británie 2,93, Itálie 3,21, USA 1,83, Brazílie 2,85 a Indie 1,38. V Indii s vysokým podílem mutace delta je tedy smrtnost nejnižší, přitom tamní zdravotní systém je výrazně horší, než český systém. To je v souladu i s posledními zjištěními z Velké Británie (viz zpráva). Dokonce i Brazílie se svou mutací viru a se svými problémy ve zdravotnictví má smrtnost nižší, než některé evropské země. Současné mutace viru tedy nezpůsobují závažnější průběh choroby. Může u nich být zvýšená nakažlivost, ale ne nebezpečnost. Nižší účinnost vakcín na některé mutace může být faktem, zvláště u mRNA vakcín, které vytvářejí Im G specifické pro jediný virový protein. Proto lze předpokládat, že prodělání infekce je účinnější imunizací, než taková vakcinace.

Shrnutí situace v červnu 2021: S nástupem jara začala epidemie podle očekávání ustupovat prakticky na celém území Evropy. Je to výsledek změny počasí, nikoli následek vyhlašovaných epidemiologických opatření. Při pohledu na grafy v předcházejícím dokumentu je patrné, že opatření vyhlášená na jaře 2020 vedla pouze k odsunu problémů: to, co mohlo být vyřešeno v jarních a letních měsících 2020 promořením části obyvatelstva v ČR za podmínek nižší rizikovosti (průběh nemoci je lépe zvládnutelný právě v těchto měsících), se přesunulo do zimního období. Švédsko, jako země s nejméně vyhlášenými opatřeními, má poloviční úmrtnost na COVID-19, ale dokonce tam i dříve nastupuje útlum epidemie na jaře 2021. Pokud srovnáme epidemii v různých regionech ČR, vidíme, že oblasti se silnou počáteční promořeností (například Chebsko) vykázaly ústup epidemie jako první, a to právě v důsledku vyšší promořenosti. Naopak v regionech, kde incidence nemocnosti byla dosud nižší (jižní Čechy), epidemie je dosud silná. Obdobné příklady je možné sledovat i v rámci evropského srovnání: Dánsko, které se dlouho pyšnilo nízkou nemocností, nyní náleží k zemím, kde infekce pokračuje nejsilněji. To vše dokládá význam spontánního promoření. Protiepidemická opatření mohou mít efekt krátkodobý, ale z dlouhodobého hledika nemají zdravotnický význam nebo mohou být i škodlivá, extrémně jsou škodlivá z pohledu ekonomického.

Co je cílem lživých zpráv? Na přelomu května a června se v tisku objevují nepravdivé informace o tom, že Švédsko má nejvyšší počet úmrtí na milion obyvatel (viz například článek na iDnes), přitom se (k 1.6.2020) jedná o 432 úmrtí oproti číslům 663 (Španělsko). 579 (Spojené království), 553 (Itálie) a srovnatelná hodnota 430 úmrtí na 1 milion obyvatel ve Francii! Navíc je potřeba tato čísla srovnat s průměrnou běžnou úmrtností za celé období, během kterého se tato takzvaná pandemie vyskytuje (zhruba více jak 4000 běžných úmrtí na milion obyvatel). Jedná se tedy i v nejpostiženějších zemích o marginální efekt infekce současným koronavirem. Zprávy o tom, že někteří představitelé Švédska vystupují proti uplatňované strategii minimálního zasahování jsou pouze tendenční, s cílem obájit tvrdé zásahy v ČR a jinde v Evropě. Jak si vykládat tvrzení, že liberální přístup obyvatelstvo Švédska přestává podporovat, přičemž podpora je více jak 50% (prosinec 2020).

Nestrašme obyvatele situací v Itálii. Tam je dlouhodobá průměrná úmrtnost za běžné situace nad cca 2007 osob denně. Díky nemoci COVID-19 tam byla zaznamenána maximální úmrtnost 971 lidí za jeden den (28.3.), za celou dobu epidemie tam od 23.2. do 18.4., tedy za 55 dnů, zemřelo v souvislosti s touto nemocí 22 747 osob. Přitom běžná úmrtnost za toto období by byla okolo 110 tisíc osob, tedy přibližně 5x více. Vzhledem k tomu, že průměrný věk zemřelých v souvislosti s COVID-19 je velmi podobný průměrnému věku dožití, ani v silně postižené Itálii se z dlouhodobého hlediska tato epidemie zřejmě na celkové úmrtnosti vůbec neprojeví (podrobnosti v textu). To ukazuje, jak je důležité správně pracovat s daty a vhodně je interpretovat.

Letní testování promořenosti SARS-CoV-2 bylo děláno špatně, jeho výsledky nejde dobře interpretovat. Na testování se totiž hlásí především obyvatelé, kteří měli strach z infekce u sebe nebo u někoho ve svém okolí. Byli to lidé, kteří se více snažili udržovat sociální izolaci, více dodržovali doporučení epidemiologů, proto i míra jejich promořenosti byla zřejmě nižší nežli je průměr v populaci. Naopak osoby, které tušili, že infekci již mohly prodělat, se testování raději vyhnuli, protože neměli strach z vlastní nemoci, ale hlavně z karanténních opatření, která by je mohla postihnout.

Osobní poznámky a komenáře

Hlavní stránka IDS

© Karel Matějka (2020-2022)