Vláda i další politici si zahrávají s ohněm. Čím déle budou vyžadovat dodržování přísných opatření, tím se bude zvyšovat sociální pnutí ve společnosti a bude vzrůstat mezi lidmi neochota dodržovat cokoli. Navíc se nyní rychle mění počasí, což k dodržování opatření také nepřispívá. Současně je zřejmé, že omezení nevedou k cíli tak, jak si to řada politiků představovala. Čím dál je zřejmější, že epidemie se neřídí žádným politickým rozhodnutím, ale jedná se o přírodní proces vzájemné interakce lidské populace a populace viru, které obývají stejný prostor. Je tedy pouze otázkou času, kdy se obyvatelstvo vzbouří. Od té chvíle nezbude nic jiného, než nechat procesům volný průběh, tedy to, co mělo být uděláno již dříve.
Stále je potřeba upozorňovat na fakt, že virus nelze vymýtit, jeho výskyt lze pouze na učitou dobu snížit a to za cenu razantních protiepidemických opatření, jejichž cena (ekonomická i morální) je příliš vysoká. Kdykoli se opatření uvolní, incidence nákazy se začne zvyšovat.
Prodlužování protiepidemických opatření může vést pouze ke škodám: Ekonomika se propadá. Tolerance mezi různými společenskými skupinami se vytrácí a vzájemná nevraživost mezi lidmi velmi roste. Již nyní se uvažuje o tom, kdy dojde na vyčerpání finančních zdrojů zdravotní péče. Stát se extrémně zadlužuje, což se děje v situaci, kdy obdobné problémy řeší většina zemí. Zanedlouho tedy budeme v situaci, kdy nebude ani možnost půjček v mezinárodním měřítku. Státní dluh roste takovým tempem, že již v současnosti není možné, aby tento dluh splatily již nyní žijící generace. Lze jen očekávat nárůst počtu ukončených (přeušených) živností, zvyšování nezaměstnanosti, opět s dalšími nároky na státní rozpočet. Spirála negativních vlivů z nichž každý podněcuje řadu dalších, se roztáčí. Je možné tuto spirálu ještě zastavit?
Nelze se tedy divit nikomu, kdo současná opatření nechce dodržovat, protože nejenže nevidí jejich smysl, ale buď si je vědom škodlivosti takových opatření, případně již rezignoval a chce žít v posledních chvílích, kdy ještě nějak může - takového člověka však již nepřesvědčí nic.
Již nyní si můžeme klást otázku, kde a kdy se stala prvotní chyba. Tu zásadní spatřuji v přístupu médií od okamžiku, když se virus objevil. Média postavená na svém zisku v silně konkurenčním prostředí se snažila najít téma, které se bude dobře prodávat, což byla právě se rozbíhající epidemie. K tomu je potřeba přičíst vliv určitých levicově smyšlejících skupin provázaných s médii, které vycítily možnost (z jejich pohledu potřebu) společnost řídit. Většinou se nejedná přímo o vlastníky těchto médií, ale třeba o vlivné redaktory či celé redakční rady, které již léta usilovaly o určitou (levicovou, sociálně-inženýrskou) orientaci těchto médií. Svojí činností tak média vyvolávala ve společnosti obavy z neznámého viru, nemoci a smrti, strach až paniku. Logické argumenty šly stranou. V této situaci řada politiků začala plnit společenskou objednávku a rezignovali na logické uvažování.
Další chyba se stala ještě dříve a spočívá v autonomním vysokém školství, kdy se univerzity vyvíjejí vlastně odtrženě od zbytku společnosti. Z toho důvodu na nich začaly převládat levicové tendence, někdy zcela zřejmé, jindy skryté pod rouškou odbornosti, jak je tomu například v lékařských oborech. Stačí se podívat na to, jakým způsobem se přednáší epidemiologie a hygiena. Absolventi takových fakult tedy nejsou odborníky na nic jiného, nežli je řízení epidemií s využitím nejrůznějších omezení ve smyslu omezte vše, co může mít nějaký vliv. Nejsou to tedy odborníci, ale vskutku fachidioti.
Za této situace je velmi těžké předvídat společenský vývoj. Z epidemiologického hlediska je situace celkem jednoznačná: až se uvolní opatření, výskyt nákazy dříve či později začne opět stoupat. Čím později k uvolnění dojde, tím vyšší budou společenské a ekonomické škody. K určité modifikaci vývoje epidemie může dojít v důsledku vakcinace, přičemž ta v žádném případě (naštěstí) nebude kompletní (viz Vakcinace a onemocnění COVID-19). Ze společenského hlediska může dojít k neúměrně silnému pnutí, po němž bude následovat nějaká exploze, možná očistná. Blíží se rovněž podzimní volby s jejich nejistým výsledkem. Bohužel pouze jediná strana prosazující zrušení protiepidemických opatření má vysokou naději dostat se do parlamentu (SPD). Lze tedy očekávat zvýšené útoky na SPD a to ze všech stran. Obdobným cílem mohou být další strany typu Trikolóra a Svobodní. Osobně se obávám ještě jedné možnosti, totiž snahy o odsunutí konání voleb. To by však bylo zcela krátkozraké - vnitrospolečenský tlak by pouze rostl, v zimě opět nastoupí další vlna epidemie a všechny problémy opět prohloubí, řešení se oddálí, ne-li znemožní.
Hlavní stránka IDS
© Karel Matějka (2021)