Existuje vícero pojetí pravdy. Nevhodné pojetí termínu pravda může vést k vadné náplni tohoto pojmu, kdy přestáváme mluvit o vlastní pravdě, ale můžeme například podsouvat subjektivní hodnocení toho, co je správné. Každé hodnocení pravdy vyžaduje posouzení dvou jejích složek. První je hodnocení formální, kdy posuzujeme výrok z hlediska výrokové logiky, což je postup, který je dobře znám z oblasti matematické logiky. Druhé je pak faktické hodnocení souladu obsahu výroku se skutečností. Zde můžeme dospět do bodu, kdy pravdivost výroku nejsme schopni posoudit, protože neznáme skutečnost. Často se však dostáváme do situace, kdy existují některé zatajené předpoklady - výrok je tedy posuzován v rámci určité množiny podmínek, ale taková množina není předpokládána na straně řečníka (ať již úmyslně nebo neúmyslně) - v takovém případě postrádá hodnocení pravdivosti smyslu.
Již z předchozího odstavce je vidět, že hodnocení pravdivosti (pravdy) je velmi složité, a to opomíjíme od potřeby faktických znalostí. Hodnocení pravdivosti je tedy velmi odbornou záležitostí a nelze ji svěřit do rukou širší skupině osob bez jejich náležitého výběru. Proto o pravdě nelze rozhodovat hlasováním.
V současnosti se začaly používat nálepky jako fake news a dezinformace, které jsou spojovány s pojmem pravda. Pokud je nějaký výrok nevhodný pro druhého, bývá označen za fake news a autor výroku za dezinformátora. Takové hodnocení často provádí novináři nebo politici. Před několika týdny byly na webu Ministerstva zdravotnictví v souvislosti s onemocněním COVID-19 jako dezinformátoři uváděny dvě osoby - Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové a exprezident Václav Klaus. Do očí bijící bylo takové označení pro první osobu, která je jedním z nejvýraznějších odborníků v oboru. Proto bylo nutné jeho jméno vypustit. U pana exprezidenta Klause došlo také k posunu - již není dezinformátorem on sám, ale "jeho výroky jsou zneužívány dezinformačními weby".
Ono je vůbec problém, že současný svět se snaží vysvětlovat novináři. Ti by měli pouze zprostředkovávat informace. Aktivistická novinařina je mor, který se táhne z minulosti. Takzvaně společensky angažovaní novináři byli vychvalováni za komunistického režimu, což si jistě vzpomene každý, kdo v tu dobu navštěvoval nějakou školu. Aktivismus je i dnes spojen s levicovými postoji. Stačí se podívat na levicové zpravodajství CNN ve srovnání například se solidním Fox News. Největším průšvihem je, že aktivističtí novináři se snaží měnit nejen pohled na svět, ale svět jako takový. A pro tyto účely právě využívají nálepky jako fake news a dezinformace. Říkají tím něco na způsob "jiného názoru si nevšímejte, jediný správný názor je ten náš". Silně tak ovlivňují veřejné mínění.
Kam až to může vést vidíme na současné Americe, kde se propojilo několik skutečností: Dominance levicových názorů na univerzitách má několik zpětných vazeb, předně kádruje osoby profesorů a názory, které oni smějí vyjadřovat, což opět vede k posílení levicovosti studentů a tedy i těch, kdo z univerzit odcházejí. Produktem univerzit jsou také novináři. Ti svým zpravodajstvím ovlivňují veřejné mínění. Veřejné mínění determinuje výsledky voleb, z nichž vzejde politická reprezentace. Levicovým politikům není proti mysli vítat imigranty, což jsou osoby, které mají často silné levicové smýšlení, takže v každých dalších volbách posílí právě levicové politiky. A k tomu zde máme vlastníky a management velkých nadnárodních korporací, které determinují informační platformy a mediální trh. Ti vidí, že jejich byznys může růst tehdy, když se zavděčí náladě ve společnosti. Proto takový Facebook či Twitter bez ostychu zablokují desetitisíce nepohodlných účtů, včetně účtu končícího prezidenta USA. Pokud se vyskytne platforma, která se nechce přizpůsobit (Parler), pak bude bez milosti odstřižena další korporací (Amazon). Korporace si však neuvědomují, že takový postoj je krátkozraký, vede sice k okamžitému zisku, ale podkopává možnosti zisků budoucích. Bez problémů se jim může po pár letech stát, že dojde třeba i na konfiskaci jejich majetku, přímou (znárodnění) či nepřímou (extrémní zdanění). Vše to do sebe začíná zapadat, zpětné vazby fungují. To by samozřejmě bylo možné rozebrat, jak k tomu přispívají zahraniční mocnosti, hlavně Čína a Rusko.
Příklad vzešel z Ameriky, ale nejinak je tomu i v EU, kde se můžeme podívat na to, kde je skutečná pravda v takových otázkách, jako je gender (biologicky existují pouze dvě pohlaví a na tom musí být založen i společenský konstrukt, vše ostatní je pouze otázkou tolerance a respektu k individuu), imigrace (každý teritoriální živočich si chrání svůj prostor), ochrana životního prostředí (pozor, již se tolik nemluví o ochraně přírody) a změna klimatu (ve skutečnosti se klima měnilo vždy a měnit se také bude; začíná se mluvit o ochraně klimatu, přitom klima jako takové chránit ani nejde).
Hlavní stránka IDS
© Karel Matějka (2021)